Něžná péče

11. září 2006 v 23:01 |  Střípky bytí
V červnu jsem měla spoustu plánů a povinností. Chtěla jsem se učit, uklízet, šít, malovat, hrát, scházet se s milými lidmi. Prostě každý den byl téměř nabitý k prasknutí. Řekla jsem si ale, že mých několik květinek, odkázaných na mne a čas o času zachraňovaných mou maminkou, si zaslouží můj volný čas.

Odstartovala to ochotná kamarádka, která mi věnovala kousek své zahrádky, abych si mohla na balkóně založit "bylinkovou plantáž". Prozatím spíš jen několik květináčů, ale vše velké začíná od drobností, ne? A tak jsem začala hledat útulné pokojíčky pro své budoucí drobečky. A našla jsem - na chalupě: staré, poctivé, jednobarevné květináče. Krása. Avšak všechny byly příliš malé pro jednoho z mých dlouhodobějších společníků. Drobný šeřík mi už druhým rokem bez květů naznačuje, že je mu s jeho kořeny těsno. Rozhodla jsem se to změnit a to ještě před tím, než zase zmizím z domu.
Vyrazila jsem do obchodu a koupila mu nádherný temně hnědý nový domeček. Celé jedno odpoledne jsem se pak hrabala v hlíně a pohled na řadu nově ubytovaných rostlinek mě neuvěřitelně těšil. Zvládla jsem to. Přišel čas prázdnin a já vyrazila do světa.

Když jsem se po nějaké době vrátila na otočku domů, kromě jiného jsem si vyslechla nezvyklou příhodu. Šeříček dostával do misky vody, co hrdlo ráčí, a ne a ne ji pít… Všimnul si toho brácha, ale až mamku napadlo, jestli není chyba někde jinde… Díky jejich společnému úsilí byla nakonec umožněna komunikace mezi květináčem a miskou na vodu a můj listnatý poklad byl zachráněn. Jsem si jistá, že si už teď vždy zkontroluji, zda laskavý výrobce proděravěl květináč sám, nebo to ponechal až na budoucím majiteli.

Myšlenky na bylinnou džungli mě stále neopustily a i když se mi občas něco nezadaří, já se nevzdám… A opravdu se budu snažit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama