Únor 2007

Odolávám mdlobám

5. února 2007 v 19:48 Střípky bytí
Dnes jsem zaznamenala úžasný úspěch. Ze svých šesti historických odběrů krve na naší transfúzní stanici jsem podruhé neomldela! Zdá se to možná úplně běžná věc, ale náladu to zvedá dokonale. Člověk se raduje ze zmrzlých par stoupajících ze země pokryté ještě v deset dopoledne jinovatkou a má povznášející pocit.
Navíc jsem si vědoma, že na svůj nízký tlak jsem včera měla pít daleko víc, než jsem pila. No a taky už vím, že i 15 minut po otevření bran transfúzního oddělení může znamenat čekání téměř dvě hodiny. Takže příště budu vstávat dřív... Ale vyptala jsem se na všechno, co jsem potřebovala, navíc jsem dostala doporučení na vyšetření, aby se něco nezanedbalo, zaradovala se, že stravenka pro dobrovolené dárce se zvedla na 60 korun a zamířila nakonec domů...
Vyloženě krásný zážitek :-) Lidičky, dávejte krev... nic vám to neudělá a někomu to může zachránit život. A to za to stojí!

Panenka aneb o pyromanských choutkách

1. února 2007 v 0:13 Střípky bytí
Letošní Silvestr jsem prožila, jako už několikátým rokem, zcela netradičně. Jednou z nejzajímavějíších věcí, která mě tentokrát potkala, byla jihoamerická panenka… vkusně oděná v květovanou halenku a rudý čepec se zlatým lemováním… a s kouzelnou mocí ukrytou ve svém nitru…
Úděl pyromana v panelákovém bytě je nesnadný… otevřené ohníčky jsou nepřípustné… proti vonným tyčinkám protestuje každá duše, která jde kolem… a plamínky svíček údajně jen berou zbytečně kyslík… to prý ať si raději vyvětrám…. Jenže pravý pyroman se jen tak nevzdá… a tak u mě doma plamínky plápolají, a vonné páry čas od času stoupají ke stropu… to jsou ty mírumilovné aktivity, se kterými se mí spolužijící prostě smířit museli… neměli jinou šanci...
Pak jsou ale chvíle, kdy si raději počkám, až nikdo není doma… a nakonec pak smažu veškeré stopy z místa činu… mým prvním takovýmto počinem byla rituální kremace mého prvního potpouri, jeho popel jsem svěřila větru…
Novoroční panenka k sobě poutá mě až donedávna neznámý zvyk. Její síla dokáže svázat a spoutat zlé lidské stránky, uvězní je ve svém těle a skrze ně je pak můžeme zničit… Stačí jediná noc, na kterou uložíte panenku pod svůj polštář a můžete do nového roku vstoupit lehčí o to, co je ve vás přebytečné…Samozřejmě až poté, co vše špatné necháte utonout v plamenech… A právě takovou panenku jsem s přáním krásného nadcházejícího roku dostala darem…
Osud mé panenky byl oproti jiným netradiční… správně měla působit za novoroční noci… ale mě byla předána až den poté… a já sama jsem ji ukryla pod polštář teprve den poté, co jsem dorazila do svého domova… což nebyl nic nečekaného… a ráno jsem na ni narazila téměř náhodou… ale když už má rituál proběhnout, tak ať je to tak, jak to má být… a tak jsem před odchodem do školy slavnostně spálila půl krabičky sirek (mé špatnosti velmi špatně hoří…), popel rozptýlila v ranním vánku a následně řádně vyvětrala celý byt… oblaka šedavého kouře jsou sice romantickou kulisou dávných tradic, ale jsou lidé, kteří jejich přítomnost v kuchyni prostě nejsou schopni docenit…
Mé špatné stránky jsou tedy zprovozeny z povrchu zemského… Znovu jsem se skrze plameny obrodila a mohu dál odhodlaně kráčet světem… A za rok? Třeba i vy naleznete ve svých rukou neočekávaně takovou symbolickou panenku… A vykročíte s čistým štítem, neboť nikdy není pozdě začít znovu…