Březen 2008

Žijí ještě lidé

17. března 2008 v 16:11 Labyrint s mým jménem
Přiznávám se. Jsem romantický idealista. Byla jsem jím, budu a nechci, aby to bylo jinak. A jsem ráda, že ještě žijí lidé, kteří vyrazí životem s hvězdou před očima a nevzdají se jí. Poutníci krajinou, kteří nehledí jen na to, co je free, cool a in. Lidé žijící - s ideály, úsměvem na tváři a ve správnou chvíli i srdcem na dlani.

Na své cestě je čas od času potkávám. Mám je ráda. A tímto jim děkuji... prostě, že jsou.

Užitečné náhody

7. března 2008 v 15:06 Myšlenky myšky
Na světě existuje spousta náhod, pokud ovšem věříte na náhody :-) Minulý týden mě popadlo něco jako nakupovací horečka. Nevím, čím to bylo, nejspíš jsem už dlouho měla ve stole v sešitku dlouhý soupis věcí, které bych ráda časem měla... takových těch, které jsou úžasné a většinou i užitečné, ale chce si to nákup promyslet a nekoupit první, co se namane.

Nejsem moc nakupovací typ, poslední dobou spíš vše odkládám s myšlenkou "to není nutné" nebo "časem určitě". No a zčista jasna jsem si uvědomila, že pár věcí opravdu potřebuji, jednoduše řečeno, do divočiny nemůžete vyrazit bez baterky a s igelitovou pláštěnkou made in Tesco. Teda můžete, pokud víte, že půjdete s někým, kdo vás zachrání a v případě nutnosti otevře svůj batoh... Jenže můj dobrodinec mě opustil a já plánuju vyrazit pod noční oblohu částečně na vlastní pěst. Takže... je to jasné, musím si koupit čelovku a pláštěnku. Posbírala jsem zkušenosti a dobré rady a vyrazila... a nakoupila.
Jenže nezůstalo jen u toho... když už jsem byla ve městě, rozhodla jsem se podívat po nějakém tom čtivu a knihkupectví mi bývá osudným. Bylo i tentokrát, přesto, že se jednalo o studijní literaturu :-) Poté, co jsem knihy, pytlík s pláštěnkou a tašku s plaváním obtížně navěšela na kolo a na sebe, jsem se rozjela domů. Měla jsem hodně zvláštní pocit. Utratila jsem spoustu peněz, což obnášelo i posun o jendnu nulu navíc. Nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli jsem udělala dobře, ale nakonec jsem si to odůvodnila...

Studijní stránka mého já se sice s příchodem nádherných knih příliš neprobudila (ale není to její vina a její čas ještě přijde), ale výsadkové vybavení jsem využila náležitě... noční putování po silnici by bez světla nešlo zdaleka tak jednoduše a bezpečně a takový slejvák a vichřici jsem už dlouho nezažila. A jen ve svetru a bez pláštěnky bych si ho opravdu vychutnala.
Možná je to náhoda... ale obojí se ke mně dostalo přesně tehdy, kdy mělo. A tak to je se vším, vážení :-) Ve své podstatě jsem šťastný člověk, stačí jen si to uvědomit.

Problémy s elegancí

7. března 2008 v 15:05 Střípky bytí
Každý dobře ví, co se hodí a co ne. Když má holka jednou sukni, tak se k ní má nálžitě obout. Dnes je sice in chodit v minisukni a botaskách se širokými tkaničkami, ale má to své ale. Zejména do divadla nebo na promoci se v tom jít holt nedá. Alespoň já bych nemohla. Myslím samozřejmě ty boty, minisukni vylučuji už z principu...
A právě podobné problémy poslední dobou velmi řeším. Mám pár naprosto bezkonkurenčních bot, které nosím střídavě a radostně celý rok... nutno přiznat, že doslova pár - sandály a pohorky. Ani slovíčko proti nim, nedala bych je za nic na světě, jenže to má jeden háček. Má osoba již nějakou dobu (na rozdíl od let ještě nedávno minulých) ráda nosí sukně. Nic formálního, takové příjemné široké záležitosti, ve kterých se cítí člověk dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy se musím vypravit do společnosti (školu příliš nepočítám, ale i tam by to možná stálo za pokus... uvidíme). Ne, že by nebylo oblečení, ale mám zoufalý problém s obutím. Jednak vím, co chci. Zdá se to být dobrý předpoklad, jenže takové boty se dnes snad ani nevyrábí. Holt nejsou zcela in, obyčejné, nechlupaté, nestrakaté, univerzální. To poslední slovo je velmi důležité :-) A tak již dlouho řeším, co s tím, a kombinuju to s překonáním sebe sama a občasnými pokusy o zteč obchodních domů a center obuvi... marně.
Teď se mi ale povedlo něco úžasného - konečně úspěch. Šla jsem takhle jednou do Carrefouru pro mlíko (člověk by neřekl, co se může všechno stát, když jde pro mlíko, posledně jsem si koupila úžasný kabát) a zastavila jsem se v obuvi. Kupodivu to byl Baťa a k ještě většímu podivu jsem si vybrala. Nalezla jsem v sortimentu boty jednoduché, nepřeplácané, bez potpatku, bez hranaté nebo špičaté špičky, univerzální a krásné. Jsou moje. Zbývá je ndoufat, že nedopadnu jako vždy, když se vypravím pro "dámské" boty. Jednou jsem se nechala nachytat na rovnou podrážku belerínek, jenže v botě typu cvička se opravdu nedá chodit denně a k tomu s batohem učebnic na zádech... No a když jsem po několika letech zoufání sehnala úžasné kozačky... tak se jim po dvou měsících nošení propadla mřížka... a po reklamaci už neměli mou velikost.... a byla jsem bez bot k sukni.
Jo, jo. Jak říká moje tetička, boty chtějí krev. Už mám pěkně zalepené nohy a situace se zlepšuje. Zvykáme si na sebe a já doufám, že naše soužití bude mít dlouhého trvání. Souvisí s tím jen jediná drobnost - botičky jsou krásné a evidentně letní. Nazula jsem je koncem února... a očekávám od nich věrnost a odolonost... a od počasí zase to dlouho slibované jaro. Jinou možnost nemám, lov na kozačky jsem ochotná podstoupit až na konci letošního roku. A pohorky patří na hory, tam s jejich kombinací se sukní problémy nemám :-)