Problémy s elegancí

7. března 2008 v 15:05 |  Střípky bytí
Každý dobře ví, co se hodí a co ne. Když má holka jednou sukni, tak se k ní má nálžitě obout. Dnes je sice in chodit v minisukni a botaskách se širokými tkaničkami, ale má to své ale. Zejména do divadla nebo na promoci se v tom jít holt nedá. Alespoň já bych nemohla. Myslím samozřejmě ty boty, minisukni vylučuji už z principu...
A právě podobné problémy poslední dobou velmi řeším. Mám pár naprosto bezkonkurenčních bot, které nosím střídavě a radostně celý rok... nutno přiznat, že doslova pár - sandály a pohorky. Ani slovíčko proti nim, nedala bych je za nic na světě, jenže to má jeden háček. Má osoba již nějakou dobu (na rozdíl od let ještě nedávno minulých) ráda nosí sukně. Nic formálního, takové příjemné široké záležitosti, ve kterých se cítí člověk dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy se musím vypravit do společnosti (školu příliš nepočítám, ale i tam by to možná stálo za pokus... uvidíme). Ne, že by nebylo oblečení, ale mám zoufalý problém s obutím. Jednak vím, co chci. Zdá se to být dobrý předpoklad, jenže takové boty se dnes snad ani nevyrábí. Holt nejsou zcela in, obyčejné, nechlupaté, nestrakaté, univerzální. To poslední slovo je velmi důležité :-) A tak již dlouho řeším, co s tím, a kombinuju to s překonáním sebe sama a občasnými pokusy o zteč obchodních domů a center obuvi... marně.
Teď se mi ale povedlo něco úžasného - konečně úspěch. Šla jsem takhle jednou do Carrefouru pro mlíko (člověk by neřekl, co se může všechno stát, když jde pro mlíko, posledně jsem si koupila úžasný kabát) a zastavila jsem se v obuvi. Kupodivu to byl Baťa a k ještě většímu podivu jsem si vybrala. Nalezla jsem v sortimentu boty jednoduché, nepřeplácané, bez potpatku, bez hranaté nebo špičaté špičky, univerzální a krásné. Jsou moje. Zbývá je ndoufat, že nedopadnu jako vždy, když se vypravím pro "dámské" boty. Jednou jsem se nechala nachytat na rovnou podrážku belerínek, jenže v botě typu cvička se opravdu nedá chodit denně a k tomu s batohem učebnic na zádech... No a když jsem po několika letech zoufání sehnala úžasné kozačky... tak se jim po dvou měsících nošení propadla mřížka... a po reklamaci už neměli mou velikost.... a byla jsem bez bot k sukni.
Jo, jo. Jak říká moje tetička, boty chtějí krev. Už mám pěkně zalepené nohy a situace se zlepšuje. Zvykáme si na sebe a já doufám, že naše soužití bude mít dlouhého trvání. Souvisí s tím jen jediná drobnost - botičky jsou krásné a evidentně letní. Nazula jsem je koncem února... a očekávám od nich věrnost a odolonost... a od počasí zase to dlouho slibované jaro. Jinou možnost nemám, lov na kozačky jsem ochotná podstoupit až na konci letošního roku. A pohorky patří na hory, tam s jejich kombinací se sukní problémy nemám :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslaw Jaroslaw | 10. března 2008 v 17:18 | Reagovat

Zvláštní, nejčastější můj komentářna dámsk problémy "nemám co na sebe" bývá dost jízlivý a ironický. Pozoruhodné, že boty, zdá se, zůstanou výjimkou. Zvláště, že mě asi čeká hon na jarní boty a sandály.

A řešení aspoň kusu problému? Prestige forever :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama