"Kniha musí být sekyrou na led zamrzlého moře v našich duších"

22. dubna 2008 v 9:31 |  Labyrint s mým jménem
Dlouho jsem spala. Dlouho jsem čekala. Na tuto chvíli, na nevidoucí oči. Je to tak dávno, co se světy prolnuly a já jsem viděla dál než k obzoru. Dál než sahá paměť. A stejně hluboko. Ze stínů se vynořovaly postavy a shazovaly kápě... A já žila. V jejich legendách, v jejich slovech, v jejich myslích. Žila, radovala se a trpěla. A někdy, někdy jsem viděla, že jsem blízko. Skládačka byla téměř ucelená.
Byla důležitá? Ano, jistě! Proč? Netuším... Ale byla velice důležitá. Stále je. Rána rudých očí a prázdný svět. Zdánlivě. Vše žije jinde a jinak. A zárovneň tady. Je to cesta.

Dlouho jsem spala. Kdysi mě probudily. Tři, Sedm, Devět a Jeden. Příběh. A zrnka toho příběhu často vážila víc než jeden každý z nich. A nejen vahou. První pohledy objevující víc, než je vidět. V písku. Venku. Vevnitř. Údiv... A pak jsem usnula.

Dlouho jsem spala, jen občas mě ze sna vyrušila jiskřička - doutnající uhlík. Životy mimo mě a přesto vlastní. Pokaždé jiné, jak jsem snila a měnila se. Vlastně jsem spala hodně neklidně. Na cestě za osudem, za záští i lítostí, pomstou, odpuštěním, géniem, promarněnými příležitostmi. Za kouzlem. Tím, které vidíme pouze chceme-li je vidět. A pak jsem znovu usnula. Nic nezneklidňovalo a nebudilo. Zapomněla jsem na volání z dálky. Ono tajuplně nedosažitelné a tolik, tolik lákavé.

Až teď. Teď jsem otevřela oči. A hlava se točí nad poznáním. Čeho? Nevím... ale JE to důležité. Pro mě. Jsem opět na cestě. Nové dveře vedou k držbám a temným časům ještě před nimi. Cítím z nich sílu. Neodešly. Sním a bdím střídavě, protože dlouhé bdění vysiluje. Po vyčerpání pak musí přijít odpočinek. Dlouhý. Asi jsem ho potřebovala. Prožít své sny. Potřebovala jsem čas, abych nyní mohla lépe chápat. Rozostřená sklíčka, která se pod správným úhlem složí a vyrazí mi dech.

Franz Kafka měl pravdu. A současným jmenovatelem hry na hraně jsou knihy padlých...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 František František | 7. července 2008 v 17:38 | Reagovat

To budeš muset nějak vysvětlit!

Nejlépe o dlouhém zimním večeru.

Miluju symboliku, ale tvoji chápat nestíhám:).

F.

2 Oliva Oliva | 14. července 2008 v 18:30 | Reagovat

Ráda. Zimní večer u čaje nebo noční Brdy ve světle ohně(ty ale prefefuji v létě a na podzim:-)) Jen to budeš asi muset vytisknout, protože z hlavy už nebudu vědět, co jsem psala. Přesto je to stále pravda. A na stole mi leží pátý příběh z Malazské knihy padlých a čeká na dnešní večer...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama