Zdařilá operace

4. dubna 2008 v 10:13 |  Střípky bytí
Uvědomila jsem si o sobě po letošních Vánocích zajímavou věc. Znám lidi (teda hlavně slečny, že... ), co ráno vstanou a oblečnou se podle nálady - od sukně až po sponky do vlasů a náramky. Proti nim ani slsovo, ale to je přesně to, co já prostě nedělám. Ne, že bych se neoblékala :-D Ale s těmi "šperky" je to složitější. V podstatě opravdové šperky typu zlaté řetízky a tak snad ani nemám. Ne, že by mi chyběly... Vlastně naušnice jsou některé z něčeho lepšího (asi sříbra), ale ty po 35ti korunách za kus asi ne...
Takže v čem vlastně tkví moje "bižu"? Já nenosím věci proto, aby ladily, ale aby hřály - u srdce. Jsou to všechno většinou dárky, řidčeji upomínky na nějaké místo. Každé ráno se mi s jejich nasazsením vybaví tvář nebo obraz. Cvak. A je se mnou celý den. Zpravidla takový milovaný přívěšek dennímu nošení neodolá moc dlouho. I olověná vločka po roce podlehla zkáze mých nenechavých rukou... (Taky si musíte pořád s něčím hrát? Přívěšek je ideální :-)) Zpravidla jsem pak přemýšlela, co si poté "obleču" na krk a proč. A po letošních Vánocích to budu mít opravdu těžké, protožese toho sešlo požehnaně. Nejspíš i za roky předešlé.
A už se dostávám k té operaci :-) Aby ozdobička příjemně hřála, musím z ní mít dobrý pocit. O jednom z dárků jsem věděla, že ho určitě chci nosti. Mělo to však jeden háček, neusmíval se na mě a jeho zavilý výraz mě trochu děsil. Přesto, že jsem věděla, že je za ním velký příběh, jsem se s ním nedokázala ztotožnit. Byl takový... zlý až zlomyslný. A tak jsem jednoho večera vzala nůž a k úsměvu mu trošku pomohla. Ještě že to šlo snadno a neponičila jsem ho... Teď jsem si jistrá, že jeho čas brzy přijde. Už si totiž rozumíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama