Listopad 2008

O náhodách mých dní

19. listopadu 2008 v 10:37 Myšlenky myšky
Dnes se mi stala zvláštní věc. Vyrazila jsem podle plánu do lékárny, protože jsem si ze Setkání přivezla bacila a v novém domově je lékárnička teprve v plenkách. Tak tedy Bromhexin, Kynedryl, Zyrtec, Paralen, Acyspyrin... Když už jsem tam byla, vzala jsem všechno, co mi mí příležitostní pacienti z lékárničky snědli a co mi tam chybělo úplně...

Lékárna ale není moje téma, ačkoli k ní mám doslova den po dni blíž. Přišla jsem domů, vybalila nákup z potravin a nakonec se ze zvědavosti začala zabývat i krabičkami z lékárny. Cenovky mě nepřekvapily, to, co mě přimrazilo na místě jsem nahmatala prsty na jednom obalu. A pak na druhém! Nemohla jse tomu věřit.

Evoluce praní

19. listopadu 2008 v 10:36 Střípky bytí
Není to mnoho let od doby, kdy jsem nijak neřešila, co se děje s mými šaty od chvíle odhození do koše na špinavé prádlo do okamžiku, kdy se mi na stole objevily v hromádce složené a vyprané. Byla to doba temna, nevědomí a bezstarostnosti.
Pak jsem se rozhodla, že se chci (ve svém věku) naučit ovládat tu magickou automatickou krabici v koupelně. Cože? To stačí jen nasypat prášek, pustit vodu, zaháknout hadici, otočit dva čudlíky a jeden zmáčknout? Hurá! Praní a věšení prádla náhle velmi vzrostlo na žebříčku oblíbenosti. Bylo to tak jednoduché... Kde se vzaly, tu se vzaly mamka objevila prací ořechy. Víte, že jejich šlupky pění a že z jednoho mini pytlíčku vyperete aspoň deset praček? A ekologicky. Úžasné. Ořechů jsme nakoupily plný pytlík. Plíny na sto stupňů a bratrovy monterky z dílny tím sice nevyperete, ale zbytek jo. A ještě si můžete zvolit vůni sami podle toho, jaký olejíček přikápnete.
Pamatuju si, že když jsme šli letos v Rumunsku vesnici a spatřili paní jdoucí s kyblíkem šatstva k potoku, ozvalo se za mnou udivené "No to snad není pravda...!" Možná to ani nepatřilo tomuhle výjevu, ale málokdo si dnes s praním spojí cestu k potoku. Na druhou stranu na Rusalce také nebylo jak jinak prát, než vodu z potoka ohřát a pak do něj jít vymáchat... A pak jsme se přestěhovaly a protože vířivá pračka od tety teče jako cedník, tak nám zbývá valcha. Provizorium stejně jako bydlení. Na půl roku, rok, dva? Kdo ví. Ale musím říct, že oproti praní v ruce je valcha geniální vynález. A taky na mě má pozitivní vliv vědomí, že co si našpiním, taky rukama vyperu. Jediná výjimka jsou pracovní šaty z Dosečné a Osadní - ty mi teda daly pořádně zabrat. Možná přijde čas a bílá pracovní halena podstoupí hnědou batiku.
A co z toho plyne? To už přece všichni víte, že spoustu věcí doceníme, až když je ztratíme. Ale jak úžasná věc je valcha, to určitě ví málokdo. Takže valše zdar. A koukněte se na mycí ořechy ;-)

Cesta

19. listopadu 2008 v 10:34 Poetika všedních dní
Každé ráno kráčím do školy.
Den se budí a auta rachotí.
Lidé pochodují rychle a usměrněně.
Vydávám se do městské džungle
a oči těkají sem a tam.

Neklidně, nervózně.
Proč?

Pár desítek dní už minulo,
co jsem spatřila nové místo.
Alej vysokých stromů
kolem hliněného valu.
Barevné listí tam tančilo,
na zemi pestré koberce.
Teď kmeny, mlha a nic víc.

Čas stojí, oči otevřené.
Krása!

Nádherných pět minut chůze
tím kouzelným místem.
Každé ráno.
Jen stromy a já.
To jsem moc potřebovala.

Zklidnění, úsměv.
Zázrak...


A dost

14. listopadu 2008 v 9:32 Labyrint s mým jménem
Večer prosezený v křesle se zimou po těle i na duši. Neudělaná práce a pět hodin spánku. O půl šesté budík a prázdná krosna. Nenalezená ladička a pouzdro na brýle. Tři patra s těžkým batohem, protože jsem zapomněla zamknout. Před odjezdem do školy ještě do obchodu nakoupit. K snídani Kaštany na přestupní autobusové zastávce. A vyhlídka na šest hodin rychlého psaní na přednáškách, čtyři a půl hodiny ve vlaku a dlouhý večer, kde nebudu moct pasivně sedět a nic nedělat.

Takhle to nepůjde. Batoh balit zásadně alespoň večer před odjezdem a povinnosti nenechávat na poslední chvíli. Pokolikáté už? Snad naposledy, protože dnes už to bylo opravdu moc...