O náhodách mých dní

19. listopadu 2008 v 10:37 |  Myšlenky myšky
Dnes se mi stala zvláštní věc. Vyrazila jsem podle plánu do lékárny, protože jsem si ze Setkání přivezla bacila a v novém domově je lékárnička teprve v plenkách. Tak tedy Bromhexin, Kynedryl, Zyrtec, Paralen, Acyspyrin... Když už jsem tam byla, vzala jsem všechno, co mi mí příležitostní pacienti z lékárničky snědli a co mi tam chybělo úplně...

Lékárna ale není moje téma, ačkoli k ní mám doslova den po dni blíž. Přišla jsem domů, vybalila nákup z potravin a nakonec se ze zvědavosti začala zabývat i krabičkami z lékárny. Cenovky mě nepřekvapily, to, co mě přimrazilo na místě jsem nahmatala prsty na jednom obalu. A pak na druhém! Nemohla jse tomu věřit.

Opravdu, bylo to Braillovo písmo. V tu chvíli se mi hodně věcí pospojovalo a měla jsem takový zvláštní pocit a přitom jsem říkala, jak je to úžasné, že ty bodíky jsou i na některých lécích. Má to samozřejmě logiku, jenže koho z vidících, kdo se hrabe v lékárničce plné stejných a mnohdy i barevně podobných krabiček, napadne oč těžší to má ten, kdo názvy nepřečte? Mě to nenapadlo nikdy. Ať teď.

Je to zvládštní, že tohle téma, tenhle motiv se ke mně vrací jako vlaštovky. Nejdřív první jarní odvážlivkyně a potom už přilétají ze všech stran. První byla oční ordinace a opakovaně se zhoršující výsledky. Studování učebnic patologie na téma nitrooční hypertenze a zelený zákal. Děs a myšlenky na to, že jednou neuvidím... nic! Pak se měření ustálila a přibylo pár pozitivních zpráv. Taky v hlavě se mi to srovnalo, ale otevřelo ji to novým myšlenkám.
Potom jsem se díky Freon dostala na Dědinu a opět si rozšířila obzory, zahrála šaldon, zabubnovala jako nikdy v životě a zjistila, že keramické výrobky tam jsou stejně povedené i nepovedené jako v dílně u nás ve škole.
Potom se objevilo ještě pár vlaštovek. Kavárna Potmě na Karlovarském filmovém festivalu. Nádherný článek Ruka v jednom z minulých čísel Mlýnku. Paní z centra pro nevidomé na burze volnočasových aktivit, kam jsem se šla podívat na dědečkův skleněný včelí úl. Mluvící počítač mého učitele na kytaru. Stěhování a pět číslic ve výtahu psaných arabsky i Braillem. Pokaždé, když jím jedu nahoru, po nich musím přejíždět prstem...
Na Setkání jsem nechytila jenom úporného bacila, kterého léčím čajem. Dozvěděla jsem se o sdružení Okamžik v Praze a o tom, co dělají. A taky jsem si řekla, že bych se mohla naučit číst rukama. A dnes mi všechno tohle proletělo hlavou, když jsem držela v ruce krabičku Paralenu.

Nevím, jaký názor na to máte Vy, ale já myslím, že nic v životě se nestává náhodou. Tyhle "náhody" mě pouze potvrzují, že jsou věci, které na nás prostě někde čekají. Ať kolem nich budeme kroužit jakkoli dlouho a uhýbat jim, ony se budou znovu a znovu objevovat a dávat nám možnost stočit svou cestu životem nějakým směrem. Nevím proč, ale mám z toho zvláštně pozitivní a krásný pocit. Asi proto, že se přede mnou otevírá nová cesta. A já jsem zvědavá, co na ní objevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslaw Jaroslaw | 5. prosince 2008 v 13:05 | Reagovat

Na duofilmu brailovo písmo není :-(

2 Alča 456 Alča 456 | Web | 7. prosince 2008 v 19:29 | Reagovat

Zajímavá ůvaha :)

3 oliva oliva | 9. února 2009 v 11:30 | Reagovat

Na wikipedii je :-) A já dostala od Freonky učebnici a slabikář! Je úžasná :-) Už umím A a L...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama