Lovci fotek

23. prosince 2009 v 23:07 |  Myšlenky myšky
Je krása procházet krajinou. Podle mého názoru nezáleží na roční ani denní době, každá má své osobité kouzlo a chce to jen si k ní najít tu správnou cestu. Je to jedna z mála chvil, kdy si přijdu úplně mimo svět, všechny problémy hodím za hlavu a jsem pouze na tomto místě a v tomhle čase. Vnímám vítr, cítím vodu, vpíjím se do listí, stromů, lesů kopců... Jsou to okamžiky, které jinde nezažiji a proto se snažím si je vtisknout do paměti, prožít je co nejplněji a radovat se z nich. Jsem tam venku, součástí toho všeho. Otevřená, okouzlená a radující se.

Bohužel lidská paměť je jako síto, přeseje co do hlavy uložíme a zůstanou jen opravdu velké a významné okamžiky. A časem se omelou o ostatní i ony. Jak je zachovat?

Dříve si lidé vyprávěli, o dlouhých zimních večerech se scházívali a bavili se zážitky a vzpomínkami na dlouhé letní dny plné událostí. Tehdy se drávalo peří, předlo, česala vlna, opravovaly sítě... číst zdaleka neuměli všichni a životní tempo plynulo klidně a pravidelně.
Později si lidé začali psát poznámky, vzpomínky, deníky, které otvírali a vzpomínali nad nimi. Nechali se ovívat ostrým vzduchem jarních taní a děsili se velké vody. Připomínali si, co sami kdysi prožili a ze svých záznamů mohli vycíti, jak intenzivně tehdy ty okamžiky, které už jejich hlava rozdrobila na šedý prach bez chuti a lesku. Byly časy, kdy téměř každý měl svůj, alespoň cestovní, deník.
Pak přišla fotografie, něco nevídaného a nadstandardního. Celá rodina se sešla, svátečně oblékla a vyrazila se "nechat vyfotit". Ještě dnes téměř každá rodina vlastní pár černobílých či sépiových fotografií pradědečka či prastrýčka stojícího za židlí, na které sedí jeho manželka, maminka či babička. Nebo už zmizely v propadlišti dějin při některém ze stěhování? Fotek tehdy bylo málo, pořizovaly se při slavnostních příležitostech.
Dnes fotí skoro každý, někdo na dovolené, jiný denně. Jeden jako do katalogu, druhý amatérsky. Doba aparátů na filmy je již téměř pryč. Pamatuji doby, kdy nám doma vydržel jeden film celý rok a pak jsme se všichni sesedli na gauč a dohadovali se, odkud která fotka je... Filmu bylo třeba si vážit, starat se o něj, nenechat ho omylem osvítit. Film byl také drahý a vyvolání fotek jakbysmet. Byly krásné, barevné, stále jich nebylo mnoho a když se nějaká povedla, obletěla celou širokou rodinu, aby to každý viděl. Fotek mohlo být, kolik jste jen chtěli, pokud jste na to měli. Dnes je paradoxně fotek, které vezmete na sraz ze střední školy už zase málo. Ne, že by se málo fotilo, právě naopak. Ale zůstává u focení, fotky se už nevyvolávají a nepředávají z ruky do ruky, lidé si k nim nesedají a nepovídají si nad nimi. Dnes je v módě mít fotky v počítači. Co v módě, je to praktické, šetří to papír, čas i peníze za vyvolávání. A pokud chcete, můžete donést do fotolabu cédéčko s výběrem toho nejlepšího a nechat vytisknou. Nebo ještě lépe si pořídit kvalitní kopírku, fotopapír a hurá, udělej si sám, je to přece tak snadné. Ale navzdory tomu, jak je to snadné, mám pocit, že fotek ubývá. Málokdo už vytáhne takové album, na jaké jsem byla z dětství zvyklá - album vázané v pevném obalu s ornamenty či obrázky, s tuhými stranami střídajícími se s průsvitkami, chránícími fotky před odřením. Fotky byly pečlivě zasazeny do nalepených růžků a pod nimi bylo napsáno, co se na nich odehrává, kde a kdy to vlastně bylo. Občas je přikreslen obrázek, připsána básnička... Bylo to malé umělecké dílo, návrat do dob, kdy jsme těmi fotkami pobíhali my a smáli se na ten obrovský fotoaparát značky Zenit. Ještě ho doma mám, fotí výborně, jen počitadlo si ze mně občas dělá legraci. Ta alba máme doma a čas od času se k nim vracíme, listujeme, smějeme se... Jaký osud ale potkává fotky v počítači? Kolikrát je prohlížíme? Co nám řekne pořadové mnoha místné číslo, jímž je obrázek automaticky pojmenován ve foťáku? Ano, já se někdy fotkami probírám, ale pokud je chci někomu ukázat, ráda je mám na papíře... jak staromódní.

Mou první myšlenkou ale byla krajina, lidé, chvíle, které tak rádi uchováváme ve vzpomínkách, chvíle, kvůli kterým s sebou stále nosíme fotoaparát... Zachyceny hledáčkem, ze správného úhlu, při správném světle a dobrém rozlišení se skví v naší sbírce těch "opravdu dobrých fotek". Jenže přemýšlíme někdy nad tím, jaká je druhá strana mince těch krásných, téměř profesionálních fotek, které si přivážíme z vysokých hor a slunných pláží? Dobrý fotograf ví kdy, co a s jakým nastavením aparátu fotit. Umí najít tu správnou chvíli, správný úhel, správné světlo, musí nad tím neustále přemýšlet. Nemám digitální foťák dlouho, ale zjisitla jsem, že mě deformuje, nehledím kolem sebe na krajinu a krásu, která z ní vyzařuje. Nejsou její součástí, nesplývám s ní a neraduji se. Nevidím opravdu přírodu, kterou kolem sebe mám. Vidím spoustu jednotlivostí, které kdybych ještě o kousek popošla blíž a přikrčila se... ano, takhle... budou krásnou fotkou, kterou si třeba můžu dát na plochu svého počítače. Cesta do přírody přestává být poutí za odpočinkem a potěšením, stává se podvědomě a plíživě honem za výstavními kusy fotografií lidí, zvířat a přírodních krás. Experimentujeme s fotografií, nic to přece nestojí a můžeme to doma smazat, takže čím víc pokusů a fotek, tím lépe. Procházíme krajinou s podvědomým hledáčkem před očima, jako by to byly růžové brýle, bránící skutečnému pohledu na svět. A doma přehráváme do počítače desítky až stovky souborů, které nemáme vůli hodiny procházet a promazávat, a tak nám zaplňují čím dál více místa na našich pevných discích...
Ano, nosím s sebou foťák, jenže se mi čím dál častěji stává, že z akce nepřivezu ani jedinou fotografii. A když se nad tím lépe zamyslím, nelituji toho, protože nejsem spěchajícím a roztěkaným lovcem, ale svým pánem, který čas prožívá a neškatulkuje ho do složek. A jednou, si svážu své vlastní fotoalbum s popisky a obrázky,které budu moci otevřít bez nabíhání systému a hledání té správné složky ve spletité struktuře adresářů... Už mám koupené fotorůžky...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama