Hermiona

26. ledna 2010 v 15:07 |  Střípky bytí
Už je to roky, co se jedna zpětná vazba z tábora smrskla v toho jediné slovo, přesto mi to nějak utkvělo v hlavě. Možná proto, že se to zřejmě stalo ještě někdy. Jednou, dvakrát? Fakt nevím. Ale čím víc o tom přemýšlím, tak si myslím, že ačkoli to tak může vypadat, tak tomu tak ve skutečnosti vůbec není.


Tak třeba namátkou. Hermiona je přece jen šprt - všechno umí ještě před začátkem školního roku, učebnice čte pro radost a v podstatě denně. Je sice pravda, že Bradavický hrad s knihovnou a výukovými skleníky jako nejzajímavějšími místy pro trávení volného času nenabízí příliš mnoho alternativ... i návštěvy Prasinek jsou párkrát v roce ve stanovené víkendy. Ale tak jsou na tom všichni tamní studenti. A je to ona, kdo vždy ví a vždy je to správně. Nejlepší studentka ročníku a je na to hrdá...
A já? Dneska jsem zvládla strašně těžkou zkoušku, ze které mě v září vyhodili a která je asi základem toho, co mě v životě jednou čeká. Jenže včera to vypadalo jako obvykle. Oči vytřeštěné, mozek mimo, hltám stránky, které jsem měla stihnout před tolika hodinami (spíš dny) a v hlavě mi zní ozvěna vět typu "Když to dám, doučím se to. Příští semestr se opravdu budu učit průběžně. Než začne zkouškové, budu mít všechno podtrhané a budu jen opakovat... Ať to zítra vyjde a příště už se to vše opravdu poctivě naučím!" Realita se od těchto předsevzetí vždy diametrálně lišila. Starou učebnici pod nátlakem dalšího učiva vytáhnu výjimečně a před příští zkouškou jsem zase v koncích a počítám, co všechno jsem nestihla. Tentokrát mám ale pocit, že jsem na to přišla a včera se stalo něco, co mě v mé přípravě někam posunulo. Uvidíme na životaschopnosti včerejších zoufalých slibů...
Každopádně ale nepočítám jedničky, patřím mezi ty, kdo ze zkoušek sbírají autogramy zkoušejících. Známka libovolná, jen ať se mi do toho indexu podepíšou :-) Myslím, že nikdy nedostanu prospěchové stipendium.

Druhou výraznou věcí je (omezím-li se na film) podoba s Hermionou. Kdo někdy viděl ji a mě, je mu to zcela jasné. Musím sázet na to, že popud spojovat nás dvě vychází z vlastností vnitřních a nikoli vnějších. Napadá mě snad jen úcta k pravidlům, která se (po určitých zážitcích) značně uvolňuje v závislosti na tom, o co zrovna kráčí. A velké přední zuby, na které já zřejmě zmenšovací kouzlo uplatním jen stěží :-D

Tuhle polemiku ve mě vyvolal zápisník s výše zmíněnou osobou na přebalu. Přehledný, zapínací na magnet, aby se nic nevytrousilo a člověk nevrazil do jeho rozevřených desek nějaký jiný sešit. Podle popularity Harryho Pottera byla jeho cena náležitě vyšponovaná... ale zaujal mě. Představa věcí sepsaných a odškrtávaných, to je úkolníček, který by literární Hermiona jistě s úsměvem pochválila. A pro mě by její podoba na přebalu byla tak trochu motivací k ujasnění si povinností a jejich včasnému plnění. Řekla jsem si, že když tu zkoušku udělám, milý zápisník si cena necena koupím. Ať mám radost a motivaci si vše srovnat v hlavně. Jako bych tušila, že toho bude třeba.
No a dnes je zkouška hotová a ačkoli většina mých desek, sešitů a zápisníků je zásadně jednobarevná nebo vlastnoručně zdobená... zítra si pro svoji Hermionu zajedu. Třeba díky ní znovuobjevím některé své vlastnosti, kterých si možná někdo kdysi všiml, ačkoli já zatím ne. A i když si mnozí možná řeknou, že je to drahý a zbytečný krám, já se na něj těším jako malá už od té chvíle, kdy jsem ho v papírnictví zahlédla :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama