Plány

4. března 2010 v 20:26 |  Myšlenky myšky
Nebudu skromná, mám spoustu plánů. Možná by bylo výstižnější napsat SPOUSTU plánů. Vlila se do mě jarní energie a já se už nesmírně těším, až se vrhnu do všech těch věcí, které jsem si předsevzala udělat - od obyčejného úklidu doma po plány na daleké cesty. A protože mám přes týden školu, tak si většinu těch radostí plánuji na víkend. Ne, že by se čas nenašel i v týdnu, ale o víkendu toho prostě člověk zvládne víc a dojede dál...

A čím víc se těším, čím víc plánuju, tím častěji se mi potom stává, že se dostanu do bodu, kdy bych stavěla skvělou budoucnost, ale času se nedostává. Tím nemyslím ten čas, který mi denně uniká zcela iracionálně mezi prsty, a místo abych stihla věcí pět, stihnu s bídou jednu. A vůbec pak nechápu, jak se to mohlo stát. Tím myslím čas zcela konkrétní, exaktně změřitelný, čas počítaný na víkendy, ve kterých bych se ráda vydala do dálky. Prostě přijde chvíle, kdy diář zahlásí stopstav a již nic víc se do něj nevejde. Více víkendů není a pokud chci nějaký další plán uskutečnit, musím jiný škrtnout.


Je zajímavé sledovat, kdy přichází ona chvíle totálního rozplánování. Na podzim to bývá zpravidla první polovina října - a hup, ze dne na den je jakákoli další akce do konce roku nemožná. Na jaře to ještě tolik zmapované nemám. Jediné, co v současnosti mohu říct je, že letošní první stopstav nasatl zhruba před půlhodinou. Ještě před měsícem bylo výjimkou najít v mém diáři nějaký zápis. Teď je tomu naopak. S výjimkou zkouškového (což je svým způsobem také plán a letos obzvlášť důležitý) se volný prostor pro víkendové akce otevírá prakticky až v říjnu. To je víc jak půl roku...

Je to zvláštní pohled na ta zakroužkovaná políčka, hlásající "tady už je plno". Přitom mi v hlavě zbylo spoutu plánů. Možná by bylo výstižnější napsat SPOUSTU plánů. Co s tím? Někdo by se nad tím mohl zděsit. Ale já si říkám, že je úžasné mít plno cílů, plno zářivých hvězd, které čekají na to, až se za nimi pustím. Protože mám pocit, že jít za něčím, těšit se na to a směřovat k tomu je důležité. A pokud bych se octal v situaci, kdy by mě to nikam netáhlo a v mém nitru by místo hromady očekávání a ideálů zela prázdnota... pak bych na tom byla opravdu špatně.

A tak jsem vlastně svým způsobem ráda, že se mi víkendy plní. Sice vím, že mi to způsobí nejednu vrásku, až budu s povzdechem odepisovat možnosti, které mi budou právě díky hromadám naplánovaných akcí unikat. Na druhou stranu ale vím, že letošní jaro a léto bude opravdu krásné a plné zážitků. Mám se na co těšit... A také se těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama