Červen 2010

Vnitřní světlo

23. června 2010 v 22:50 Střípky bytí
Dnes jsem dostala drobounký dárek. Papírovou kartičku, obrázek v tónech modré, bílé a zlatohnědé s krátkým citátem. Měla jsem na výběr. Přesto když jsem si kartičky prohlížela a došla jsem k téhle, věděla jsem, že jinou nemusím hledat.

V prvním okamžiku jsem vlastně ani nechápala proč. Barvy jsou zvláštně volené a v této kombinaci mě nikdy nezaujaly. Oproti ostatním je nevýrazná. Přesto čím déle jsem se na ni dívala, tím víc mi bylo jasné, že mne oslovuje právě ona. V té jednoduchosti vyniká právě její vnitřní obsah, září z ní klid, čistota a radost. V pár řádcích u dolního okraje se hovoří o naději. A přesně to postava na obrázku vyjadřuje. Pohled do světlem ozářené budoucnosti, který s nadějí očekává, co jí přinese. Vyrovnanost a síla, která v nás hoří, nenechá nás zakolísat a zoufat si a vede nás dál. To je ta naděje, která "umírá poslední". A já si myslím, že neumírá nikdy, pokud ji v sobě sami nezhasíme. Protože v každém okamžiku našeho života na nás čeká něco, co nás obohacuje a nechá nás vystoupit znovu o jeden schod výš na naší dlouhé cestě.

Ač bych si to třeba včera nejspíš sama nevěřila, jsem za tuto maličkost velice vděčná. Budu si ji někde schovanou opatrovat. Pokud na ni zapomenu, pak ji určitě objevím v tu pravou chvíli, kdy mi pomůže. A vlastně vůbec nezáleží na tom, koho zobrazuje vyfotografovaná socha a kdo pronesl citát, jenž je pod ní zvěčněný.