Prosinec 2011

Přítomná chvíle

22. prosince 2011 v 18:26 Střípky bytí
Je mi krásně. Po nějaké době zase absolutně a bez výhrad. Napadá mě několik důvodů, proč tomu tak je.

Blízkost. Tak příjemný a pohodový večer, jako byl ten včerejší, už jsem si ve všední den dlouho neužila. A to i navzdory kupě věcí, které jsme si na sebe uchystaly. A všechno dobře (a výborně) dopadlo. Krom toho vzniklo pár skvělých plánů, na jejichž uskutečňování se už teď těším.

Důvěra. Uvědomění si, kolika lidem se mohu svěřit a poprosit je o pomoc, o radu, sdílet s nimi to, co cítím a o čem přemýšlím. Jsem neuvěřitelně bohatý člověk a jsem za to velice vděčná!

Radost. Navzdory pouhým třem hodinám spánku. Zvuk oblíbených melodií v hlavě je tak intenzivní, že si celý den čas od času zpívám i nahlas nebo alespoň polohlasem broukám. Ano i v práci :-) A nebe nad zapadajícím sluncem tak krásně poseté drobnými útržky mraků. Deka...

Jistota. Se prostě dostavila. Možná jako důsledek všech těch předešlých věcí.

Slunovrat. Ode dneška se budou dny zase prodlužovat. Více světla, více tepla, více slunce do života!

Advent. V nesposlední řadě. Pravda, trochu se zpožděním, ale konečně mi to všechno začíná docházet. Způsobila to neuvěřitelně jednoduchá věc - koledy. Dnes jsem si konečně pustila koledy. Ač trochu zajíce v pytli, vybrala jsem si dobře!

Pod hladinou

14. prosince 2011 v 21:09 Střípky bytí
Pocit omámení. Bezdůvodně těžká hlava. Plná. Pokřivené vnímání reality. Jako bych se na ni najednou dívala z druhé strany vodní hladiny. Vše se vlní. Neskutečně. Protože téměř vše je neskutečné. Nedůležité. Počká. Skutečné věci se odehrávají jinde. Tady. Skládají se ze střípků do veliké vitráže. Vždy když se nekolik kousků spojí něco se změní. Svět. Projde více světla, oči prohlédnou. Padají opony. A za nimi jsou... neskutečné věci. Ale tak nějak skutečně neskutečné. Teď.

Miluju mozaiky... prostě jim nedokážu odolat, jakmile je začnu skládat.

Téhle ještě chybí sto dílků. Je to už jen zlomek. A i to se brzy změní.

Na hrášku

8. prosince 2011 v 23:33 Střípky bytí
Posledních pár nocí usínám téměř metr nad zemí. Je to nezvyk prohlížet si z téhle výšky pokoj osvícený oranžovým světlem pouliční lampy za okny. Stejně tak nezvyklý je pokoj s novou matrací, která se uhnízdila na gauči a téměř ho zdvojnásobila. Ale za ten pocit, se kterým večer usínám, to stojí. Jen kdybych se jednou poučila a usínala trochu dřív, abych se konečně pořádně vyspala. Jenže to se tak vždycky nějak semele a nevyjde to... Brzy se asi budu celý den těšit na to, až půjdu spát. Ale postel je úžasná. Celou noc spím bez jediného probuzení, s čímž jsem mívala dost problémy. A hrášek? Nevšimla bych si ani celého pytlíku :-D

Ty "důležité" zprávy

6. prosince 2011 v 20:40 Myšlenky myšky
Dnes jsem dospěla k závěru, že realita je opravdu velice velice překroucená záležitost. A také k tomu, že televizní zprávy jsou vlastně také svým způsobem bulvár, kterým tolik opovrhuji. Zbytek je hyenismus. A ta závažnost... No považte, v hlavní zpravodajské relaci dne jsem se dozvěděla že:

- někde u potoka se našly dvě svázané a useknuté lidské ruce
- paralympioničika lhala lidem a vytahovala z nich peníze
- ostřelovači budou na střechách Prahy číhat na podezřele postávající lidi a pohybující se záclony v oknech opuštěných objektů a mohou podle zákona i střílet
- učitelé nemohou zrušit stávku, ačkoli její důvod pominul
- možná přijdeme o dalšího ministra, hodně se o tom mluví, ale ještě se to neví
- zdravotní sestru na JIPce napadl pacient
- umělec půjde do vězení za přelepení semaforů a nezaplacení škody

To byly události dnešního dne. Krom obavy, abych se náhodou v následujících dnech nevyskytla v Praze a náhodou se nezamyslela na ulici na nesprávném místě, jsem z nich nezískala nic. Krom údivu, co je dnes považováno za důležité. Asi ty ruce, mluvilo se o nich ihned po úvodní znělce. Zřejmě se už dlouho nikde neobjevila nová válka a boje v ulicích, aby se mohli vypočítávat mrtví.. A ty, co trvají už nějakou dobu, jsou ohrané. A i tak, k čemu nám takové informace jsou? Proč se na ně tolik lidí denně dívá?? Tomuhle říkáme "být v obraze"??? Smutné.

Každopádně já si tím nemíním zatěžovat hlavu. Ještě bych z toho měla úplně zbytečně zlé sny.