Únor 2012

Prolog

9. února 2012 v 23:43 Z jiných světů
Kdysi dávno prý lidé tápali na své cestě životem a nebyli si jisti, kudy a za čím se mají vydat. Prosili tedy bohy, aby jim jejich úděl usnadnili. A bozi se nad nimi slitovali a seslali jim mapu, která by je vedla lidským životem. Mapu důležitých míst a zážitků, které musíme projít a různé cesty, které je navzájem spojují a kterými jich můžeme dosáhnout. Když se však mapa snášela k lidem z oblohy, zafoukal vítr a k zemi dopadly jen útržky... Tímto způsobem podle jedné z legend vznikly tarotové karty. 78 situací z lidského života, které jsou více či méně zásadní a které bychom měli postupně projít. Pouze již nikdo netuší, v jakém pořadí by to mělo být.

Ta legenda se mi líbí. Mám ráda mapy. Stejně tak mám ráda příběhy. A každá z těch karet v sobě svým způsobem skrývá nějaký životní příběh či situaci. Chvíli, v níž se zastavil čas, ale která je propojená s minulostí i budoucností. Někdy je dokážu vidět a samy přede mnou vyvstanou... Jen krátký okamžik nebo i s celými léty, která k němu vedla.

Návrat

9. února 2012 v 19:01 Myšlenky myšky
Příjemný rozhovor. Těšení, které rozpouští zmrzlé květy na okně. Dvě zářící planety na černém nebi. Co volají. Ranní úsvit, kterému jdu vstříc. Krátké zprávy o blízkých. Přísliby setkání. Myšlenky. Plány. Po mnohých naťuknutí se opět vracím. Navzdory očekáváním to nebylo tak těžké. Ani nepříjemné. Na druhou stranu... opět až na několikátý pokus. Stejně těžké to má každé ráno budík. Nerada opouštím sny a teplo. Ono příjemné teď kvůli tomu příjemnému, které přijde později. Možná.

Sny mají své kouzlo, dají se žít téměř stejně intenzivně jako život. Pokud víte jak na to. Obávám se, že je to v mém případě trochu závislost. Kdo nepoznal... Vždycky tu bude riziko, že mě uchvátí zpět. Lapily mě už dávno. Vlastně je to nestálo žádnou práci, protože jsem jim šla sama vstříc, hledala je. Taky už je to nějaký pátek, co mě téměř zcela opustily. Protože bylo o tolik zajímavější žít. Ne, že by teď nebylo. Jen občas... občas se ráda zasním :-) Tentokrát to trvalo trochu déle. Stane se. A ještě stále jsou tu cesty, které chci dojít až do konce.

Ale teď se vracím.

Z klidu. Ticha. Napětí. Zatajeného dechu. Ze zimy. Samoty.
K pohybu. Hudbě. Radosti z maličkostí. K teplu tepajícího srdce. Vracím se k životu. K činnosti.
K vám.

Ne napořád. Zase na chvíli. Protože od věků se střídá spánek s bděním.

Ale jednou, jednou příjde ten okamžik... ale zatím je přede mnou dlouhá cesta. Ne. Cesty :-)

Oloupat pomelo

6. února 2012 v 22:17 Střípky bytí
Včera jsem loupala pomelo. Strašně moc práce a spousta odpadu. Ale vnitřek se za to vyplatí. Kupodivu mě to od té doby, co tohle ovoce znám, bavilo vždycky. Je to výzva. Je viditět výsledek. A je dobré. Teprve včera mě napadlo, že je možná trochu hloupé takhle nepřistupovat i k většině ostatních věcí. Protože to jsou docela výzvy a práce čeká nemálo. A i tady myslím bude stát výsledek za to. Tak jen doufám, že i v loupání svého životního pomela najdu potěšení. Každopádně to zkusím ;-)