Nekonečné díky

6. září 2012 v 0:22 |  Poetika všedních dní

Za vlaky jedoucí, i když o nich nic nevíš,
za vůli vytrvat, ačkoli cesty měníš,
že nikdy nezklameš mou neochvějnou víru,
za optimismus, který v máločem zná míru.

Za ranní slunce skryté v nízké mraky,
šťavnatou trávu, za gumáky,
za hlasy stoupající tichem vzhůru,
za sdílení, zahnanou noční můru.

Za den, co sluncem nesežehl záda,
zvuk kosy, který mám tak ráda,
ten svist, který mi s časem dává křídla,
za třetí den, co kašle na pravidla.

Za denní o hodinu delší snění,
za drobnost, co jí vůbec není,
za tichou radost z nočních tónů dveří,
za velkou pomoc, jíž sám neuvěří.

Za úsměv, který nepohasne s časem,
bosá chodila jdoucí jasem,
společné do chladných vln odhodlání,
za plachty poslední zatřepotání.

Za tíhu bez váhání zabalenou,
za radost ničím nezkalenou,
písně co jasně znějí nad lukami,
za vědomí, že nezůstanem sami.

Za smíchem plně rozjasněné tváře,
za ruce nejen na kytaře,
ač cesta temná je a předaleká,
za sílu, co se deště nepoleká.

Za to, že černé změnili jsme v bílé,
za všechny ty přítomné chvíle,
jsem plna štěstí, jež neumím jen brát.
Děkuji Vám všem - a je mi ctí Vás znát!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama