Duben 2013

Škola vděčnosti

29. dubna 2013 v 21:21 Labyrint s mým jménem
Stále znovu a znovu se ke mně vrací píseň Karla Kryla "Děkuji". Čas od času do mě něco ťukne a ukazuje mi, za co všechno ještě neumím děkovat, a co se mám skrze takové díky, které mi nejdou, naučit. Někdy je to snazší, jindy těžší. Někdy... je to těžké dost. Ale když tu lekci člověk zvládne, tak ho to vynese vzhůru, jako by dostal křídla. Dokud nepřijde zkouška, zda to skutečně zvládl... Nu, učím se a snažím se. Dokonalá nejsem. Svědčí o tom i to, že stále ještě neumím slovat této písně zpaměti. Je to ostuda. Asi si je přepíšu a někam vylepím...

Když se čas odmlčí a usne
a vzbudí se až za hodinu.
Tak mlha v hlavě zhousnte
a brání tělu v činu.

A mysl vidí svoje chyby,
ty, které dělá zas a zas.
Hraje si s těmi svými kdyby,
ač ví, že jenom mrhá čas.

Chci zaplašit zlý noční sen,
nasadit brýle duhové.
Však marně hledám cestu ven,
ven ze své hlavy bláhové.

Chci umět zase děkovat
být vděčná za cokoli
Zmatku a splínu vale dát
ať přijde odkudkoli.

Chci mít zas v duši mír a klid
vždyť byl tam ještě před chvílí
jak ruleta se netočit,
vyvážit pevně své síly.

Umím to. Umím. Ne však teď...
než se ta bouře přežene.
Pak srdce moje opět leť!
Život je krásný - ne, že ne!

A proto děkuji...

Nokturno

12. dubna 2013 v 2:09 Střípky bytí
Zase je čas, kdy zhasínají světla
a ptáci zvenku zlehka zpívají.
Zas jsem se hodin trochu lekla,
myslíc na věci, co mi zbývají.

Zas v noci nespím více nežli spím,
důvod se najde sám a hned.
Zas začnu víkend tím, že napůl sním
a ze sna hledím z vlaku v širý svět.

Zas čas mi schází, stejně jako včera,
když příliš štědře sebe daruji.
Zas odkládám vše pozdě do večera,
přece však toho málo lituji.

Zas opakuji svoje chyby
a kolem je už temná noc
Nedělám to však ze záliby,
jen toho po sobě chci moc...