Květen 2013

Déšť

31. května 2013 v 11:08 Střípky bytí
Déšť značí slzy,
s oblohy kanou.
Splatí Tvé dluhy,
duhou se stanou.

Potopa světa,
čtyřicet dní,
na dlouhá léta
svět vyjasní.

Dnes deště za oknem
nejsou tak dlouhé -
jsou to dny pouhé!
Pak zase prokouknem…

Svět bude čistý
za dveřmi čekajíc stát.
A buď si jistý,
že slunce bude Tě hřát.

Neočekávaný dýchánek

30. května 2013 v 22:35 Poetika všedních dní
Mělo to být obyčejné odpoledne, ale přesto jsem měla od určité chvíle pocit, že něco slavím... nechápu to. Začalo to hojnou účastní na semináři a příjemným povídáním a ochutnávkami. Venku se zatím roztrhala mračna a vykoukla modrá obloha. O půl deváté bylo stále neskutečné světlo a my se nečekaně rozhodli zakončít příjemný večer procházkou. Nikam jsme nespěchali, neměli jsme pevný cíl ani čas... jen jsme tak volně kráčeli po dlažebních kostkách, povídali si a přemýšleli kudy.

Od ledna jsem tu a teprve včera jsem se byla projít na Karlově mostě! S náznaky západu slunce a cestou uvolněnou pozdnější hodinou... tam bylo nádherně! Světlo se lesklo na Vltavě, sochy shlížely ze svých podstavců a najednou jsem si tak intenzivně uvědomovala, že Praha je město velice staré a krásné a má svou vlastní poetiku. Bylo mi tak volno a příjemně. Stále jsme nikam nespěchali...
Prošli jsme co noha nohu mine nábřeží až k Národnímu divadlu a usadili jsme se v kavárně Slávie, kolem které jsem zatím vždy jen bez jediné myšlenky prošla. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych vstoupila dovnitř... A bylo nám tam moc dobře. Obhlíželi jsme obrazy a fotky na stěnách, žasli nad interiérem, užívali si piáno znějící z nějakého výklenku, povídali si, smáli se a viděli hořet zelenou kostku cukru na ozdobné lopatičce...

Bylo to nečekaně příjemné. Asi se budu muset začít toulat Prahou častěji, protože tu jsou místa, která stojí za to vidět. A byl by hřích to nevyužít. Skutečně... bylo to jako malá oslava a odměna, ač netuším za co...

... i když možná... možná to je tak trošku za vůli... to zachycení okamžiku a jeho prožití.

Satori? :-)

Zaklínačskou stezkou

30. května 2013 v 22:15 Labyrint s mým jménem
A tak se to jednoho dne zlomilo a já se rozhodla. Nemyslí si to každý, ale já tvrdím, že vždycky máme možnost volby. Pravda, některé cesty nám pak přijdou přtažené za vlasy, nereálné, nemožné, bláznivé nebo nezodpovědné. Ale jsou tu a my si je prostě zpravidla nevybíráme. A tak jsem se rozhodla vydat cestou zaklínačů.

Laťka je vysoko, neb zaklínači
- se podrobují náročnému výcviku, aby obstáli
- jsou disciplinovaní, aby dosáhli svých cílů
- vždy dostojí svému slovu a cti
- osudu čelí s klidem a rozvahou
- umí vyčistit svou mysl, aby se mohli absolutně soustředit
- existují proto, aby dávali pozor na ostatní
- zvládnou i to, na co je člověk krátký...

Čeká mě dlouhá cesta a náročný výcvik. Není těžké rozhodnout se stát se zaklínačem, těžší je dovést svou snahu do cíle... a ten je daleko...

Ale je o co stát.
Tak na cestu se dát!
Jen víc už neváhat
a prázdně nebloumat.
Dnes změnu rozhýbat.

A jednou...
...jednou se budu smát :-)

Pohádky v nás

18. května 2013 v 23:41 Myšlenky myšky
Duha je kolem,
třpytivá chvíle,
oživlý Golem,
ubrusy bílé,

z krajek jsou šaty,
fanfáry znějí,
diadém zlatý,
tváře se smějí.

Čekáme všichni
na tento čas.
Pochybo ztichni!
Přijde pro nás.

To dětstká léta
tu touhu sytí,
stačí jen věta,
rázem jsi v síti.

A tak jí věříš,
tak roky čekáš.
S jistotou nevíš.
Času se lekáš.

Přesto je silnější
tahleta touha.
Zdáli tě konejší
věta jen pouhá.

Tak žili šťastně,
šťastně až do smrti.
Osud si vlastně
happy end vynutí.

Stále v nás na dně spí
života pohádka.
Každý si tiše sní
a hledá pozlátka,

co jsou jí podobná
jak střípky z vitráží.
Jsou však jen ozdobná,
na život naráží.

Vždyť tyhle střepy
jsou zbytky z pohádek.
S touhou je slepíš,
nálezy ze skládek.

Hledáš si přístavy
jak jen už to bývá.
Vše dle tvé představy
zrnko pravdy skrývá.

Zrnko je málo,
chleba z něj není,
samotné stálo
jen za to snění.

A mozaiky krásné,
sen velkolepý...
Když světlo zhasne,
zbydou jen střepy.

A přesto stále věřím na pohádky.

Send it to your friends

2. května 2013 v 0:46
I usually don´t read it. I usually don´t send it. I usually say... another spam in my mailbox. Not this time. Because it´s from my good friend. And because it´s sometimes realy true. I know, that many of you can say, that it is all good known and many time said. And it´s realy 40 pieces of advise... as was written in title of the mail. So... if you don´t like this type of mails or advises... don´t read more and have a nice day :-)

Výstava pro všechny smysly :-)

1. května 2013 v 23:58 Cesty za obrzor
Dnes jsem se díky Hance dostala na úplně skvělou výstavu! V Malostranské besedě v Praze je od konce března interaktivní expozice Vikýře PLAY. A bylo to přesně podle mého gusta - nejen, že nebylo zakázáno na exponáty sahat, naopak se to vyloženě vyžadovalo :-)