Duben 2014

Po dvou letech

9. dubna 2014 v 1:02 Labyrint s mým jménem
Tento týden jsem se pustila do velkého úklidu papírů... a dnes jsem našla báseň, kterou jsem psala před dvěma lety do přihlášky na tábor na téma "o světě okolo mne"... Tak koukám, že kolem některých věcí kroužím pořád dokola a lekce evidentně nebyly dostatečně dobře zvládnuty, ačkoli se to tak mohlo zdát :-)

Na cestě za obzor, vstříc vlastnímu cíli,
nechceme zastavit, byť na malou chvíli.

Letíme kupředu, stále jen rychleji,
stihnout co nejvíce, neztratit naději,

že někde čeká nás, to naše štěstí.
Bude to určitě příští rozcesí!

Současné trápení ničím nás nezviklá,
než přijde prozřejní - chvíle dost nezvyklá,

kdy světa kolečka náhle se zastaví
a Tvému životu zrcadlo nastaví.

Uvidíš sám sebe, postavu toužící,
vším tím, co nemá, se dokola soužící.

Uvidíš člověka, jak prchá od lidí,
podané ruce kolem sebe nevidí.

Uvidíš myšlenky, co do dálky spějí,
a kráse přítomné tiše se smějí.

Uvidíš svět, jak dřív ji ho neviděl,
přestaneš chtít to, cos jiným záviděl.

Zahlédneš cestu, kudy jít nechceš dál,
a získáš víc než kdy dřív sis přál.

Krajina mé duše

6. dubna 2014 v 22:43 Labyrint s mým jménem
Doneslo se ke mně přirovnání budoucnosti ke krajině. Máme možnost volby směru své stezky, často si smíme vybrat společnost, v níž se na cestu vydáme... ale typ krajiny, kterou kráčíme, je více méně daný. Oslovilo mne to a vyvstal mi před očima obraz mé vlastní krajiny.