Únor 2015

Čekající na řezbáře

16. února 2015 v 23:24 Poetika všedních dní
Držíc v ruce paličku a dláto mi v hlavě neustále zněla slova Hradišťanu:

Novému ránu rožneme svíci,
je neznámé a nemá tváře,
jak anděl v dřevu lípy spící,
a čekající na řezbáře.

A jak se pomalu vynořovaly obrysy mého prvního výrobku, uvědomila jsem si, že ho tam vidím! Stačí jen nechat se vést tvary... A tak je to vlastně se vším... všechny věci a možnosti tu už jsou, jen je spatřit ve změti balastu a pomoci jim spatřit svět ve správné formě :-)

Točící se mince

6. února 2015 v 22:33 Střípky bytí
Všechno má rub a líc a ty stále střídají. I pohled na svět a nálada. Moje občas obzvlášť. Podle toho, jakou stranu mince zrovna moje oči zachytí.

Dneska se má nestabilita fakt předvedla, společně jsme zvládly hodně široké spektrum v obou směrech... radost, očekávání, odhodlání, plány, sluneční paprsky a smích... rozladění, omluvy, zklamání, sebelítost i smutek... A všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než jsem čekala a těšila se. Plány se postupně měnily a upravovaly. Takže jsem nebyla v kině, ani jsem si nepustila plánovaný film doma, ani ten neplánovaný a vybraný po marném pátrání v počítači po prvním zmíněném...
Místo toho jsem zapomněla na večeři a strávila několik hodin klepáním do klávesnice - domluvila jsem si na zítřek oběd u kamarádky a na večer návštěvu a ještě jsem si překvapivě dobře popovídala anglicky. A sice mě bolí v krku, ale věřím tomu, že léčebná slivovice vytažená v čas příhodný (tedy dnes), ten problém v kombinaci s grepovými kapičkami a zelenými koktejly zvládne vyřešit...

Ať žijí pohádky a šťastné konce :-) Dobrou noc strýčku Fido...

První toulavá

2. února 2015 v 0:10 Cesty za obrzor
Vyrazila jsem s více méně jasným plánem, mapkou s sebou... za odměnu na výlet. A skončilo to úplně jinak. První chybou byl ne zcela včasný start. Nebo spíš zkoumaná místa byla příliš daleko. Ještě k vile Lídy Baarové jsem došla celkem podle plánu (měla na střeše na zábradlí něco velkého temného, co vypadalo jako sedící dravec nebo kočka!)... a pak už mě strhlo kouzlo uliček s kočičími hlavami a vysokými noblesními domy po obou stranách. Otevřel se výhled na Prahu, která právě zažehovala světla. Obloha pomalu začala temnit a střídaly se na ní všechny tóny modré - na té nejtemnější zářil skoro-úplněk a na opačné už z jasného bílo-modra svítil Jupiter.

Nečekané dary

1. února 2015 v 11:31 Střípky bytí
Umění radovat se z maličkostí. Čím méně to člověk očekává, tím víc ho to pak potěší. Mně rozhodě :-) Třeba tyhle kelímky - nepotřebuju je, ale mám slabost pro vůně a pro malé nádobky a kamarádka to ví... po letošních Vánocích mám v součtu úžasnou paletu :-)


Včera jsem náhodou narazila na (pro)dávané lávové kameny a tak se bude moci další oběť na lehátku těšit na experimenty s teplem.. já si to nastuduju a rozhodně se těším!

A dnes jsem dostala od spolubydlícího metličku na čaj matcha - nějak jsme se o tom bavili a on přišel, že si přivezl z Japonska dvě a ani moc na čaj není! Dnes bude čajový obřad :-) A před ním výlet - alespoň malý - venku září slunce! A na mé tváři úsměv... a to mě čeká i práce.