Listopad 2016

Mý věci

10. listopadu 2016 v 16:28 Myšlenky myšky
Na začátku byl film z festivalu Jeden svět. Už to pár let zpátky. Přečetla jsem si, o čem je, a jela na promítání do Hradce. V Praze mi to nevyšlo a vidět jsem ho chtěla. Byl to časosběrný experiment. Ptal se a ukazoval odpovědi. Co se stane, když začnete od nuly? Nemáte nic a z nadbytku majetku a pocitu, že nevíte co dál, najednou zvažujete každou věc, kterou vnesete do svého života. Kolik věcí používáme a neuvědomujeme si jejich hodnotu? Co vše vlastníme, aniž bychom to využívali nebo třeba jen prohlíželi? Co to znamená pro prostředí, ve kterém žijeme? Nejsem natolik radikální, abych se oprostila od VŠEHO a začala dne jedna svou první věcí a postupně přidávala další. Ale tehdy mi začalo docházet, že mám zbytečně fakt hodně věcí. První vlaštovka.

Jenže vyhazovat věci, tím víc ty, co máte dlouho, je opravdu těžké. I když se snažíte, nejde to snadno. Alespoň mně ne. Navíc se mi příčí něco vyhodit, pokud to je stále funkční a použitelné, případně "by se to mohlo hodit"... Tu kouzelnou formulku jsem sýchala už v dětství. Když se zamyslím, byly její důsledky doma časem i vidět. A když jsme jeli na dovolenou či na víkend, bylo to, jako bychom se stěhovali - tolik jsme měli tašek a kufrů. Přece by mohlo být potřeba tohle... mohla bych si chtít hrát i s těmito hračkami... Nějaké vzory a sklony k hromadění věcí rozhodně nezapřu.

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Za posledních osm let jsem se stěhovala šestkrát. Na pár měsíců, na rok, na neurčito... Matně si pamatuji, že jsem se vždy snažila věci probírat, bohužel mi na to velmi často nezbyl čas, a tak jsem je prostě jen převezla. Rozhodně nemám stěhování od stěhování pocit, že bych lépe věděla, co a proč vlastním, nebo že by toho bylo čím dál méně.

Jeden ze zlomů byla kniha o nepořádku, kterou jsem si impulsivně koupila asi před rokem. V ten moment jsem na jednom místě uviděla napsané všechny výmluvy, kterými svůj nepořádek a hromadění věcí omlouvám. Věci "co kdyby", nepovedené dárky, sbírky... Když jsem to viděla takhle pohormadě, rozhodla jsem se to změnit. Vydat se vstříc minimalismu - mít prostor pro to, co přichází a nebýt zavalena zbytečnostmi. A nejvíc mě uchvátila výzva recyklace, protože vyhazování funkčních věci mi prostě je a bude proti srsti. Střípky ekologie :-) Začala jsem přemýšlet, proč věci mám a pak to vypuklo. Našla jsem kontejnery na použitý textil, objevila výměnnou knihovničku v parku, odborné knihy darovala městské knihovně, začala se ptát lidí, zda neco neupotřebí, darovala bylinky, které sbírám, ale nechutnají mi (Proč takové věci vůbec dělám?!), začala jsem vyrábět dopisní papíry z obrázků, ketré je mi líto vyhodit, prošla jsem použitelnost výtvarných potřeb a některé darovala dobrovolnickému centru při naší nemocnici... Hrozně mě to bavilo! A stále baví.

Letos jsem se stěhovala znovu. Myslíte, že už to byla hračka? Omyl! Je pravdou, že jsem poprvé stěhovala i nábytek, ale taky strašně moc papírů a poznámek! Jako obvykle nebyl čas na víc, než vše pečlivě zabalit... Takže vím, že mě čeká další etapa minimalismu a věřte či ne, těším se na ni!

Možná je to i pocitem, že nad věcmi vládnu já a ne naopak. A taky si víc věřím na cestě k tomu, že si nadbytečné věci nebudu vůbec tahat do života. Vzpomínám na táborovou dobrovolnou skromnost... na cestách je snazší mít jen to potřebné a i tam je to někdy těžké se naučit. Ale žít tak mimo ně a soustředit se víc na lidi než na věci, to je pro mě daleko větší výzva.